Americký sen (56)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Čechách, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Burani v jú-es-ej a pozvání do Ameriky. Boston, 23. března 1987.

Ahoj všichni, dnes nám došly oba dva dopisy, od tebe, Milana a od tebe, Ingrid, z 27. září. Ingrid, napiš brzo, mám o tebe starost, když se dlouho neozýváš a moc se těším, až budeš zase v Rapotíně krmit slepice a králíky. Moc jsme nepsali, neměli jsme skoro šest měsíců zprávu od žádného z vás a já jsem si myslela, že se dopisy z nějakých příčin ztrácejí cestou tou dalekou.

Ingrid, o návštěvě Zojky Rybičkové u nás jsem myslím psala, měla pobytu u nás dost, naše děcka jí byla očividně protivná a naše prostředí nepohodlné, takže o bydlení spolu už nepadlo ani slovo a jsem z toho vyléčená; vstávala jsem v šest a myla podlahu v kuchyni, abych se jí mohla věnovat, ale nic nepomohlo, pořád se všeho štítila viditelně. Pěkně popisuješ řádění s melounem a ostatní malebnosti v zabydleném bytě, kde se zřejmě návštěva nemusí ohlížet, kde si uložit kabát a klobouk, aby rozhořčený hostitel hned ho neukládal jinam na místo k tomu určené, ale návštěvám skryté a s očima v sloup nad tou „buranskou“ náturou. Slovo buran měla Zojka pěkně zažité a často na jazyku a sveřepě nám pouštěla při obědě vídeňskou filharmonii a zarytě se dívala do talíře a většinu času zde povídala, vyžadujíc nepřetržitou pozornost a sedě na židli a přišlo-li některé mé děcko s něčím, omdlévala nad tou nevychovaností – děckám bylo zprvu vykřičeno, nabito, ale po prospání jsem rezignovala na požadavky své maloměstské kamarádky, k jejíž návštěvě jsem si asi měla najmout tři posluhovače a chůvu k děckám – ona má tři, s jedním byla tady, tak asi si chtěla od děcek odpočinout, ale ouvej, tady jich bylo dohromady čtyři! Zojku jsem zvala, léčila se v té době práškama ze sebevražedných úmyslů, knížku nečetla prý roky a furt uklízí a leští prý zrcadlo a nemá čas na dopis, to se pak ani nedivím.

Scénky s „horny“ (rohatý) mužskýma mi připomněly jeden film o Austrálii, kde v místech, kde by chcípl nejen pes, se lidi bavili po středověkém stylu mezi hady, klokany a škorpióny (mnoho mejlí k náznaku civilizace, stanice vlakem matně se rýsovala v jenom chvílemi přestávající aspoň mírné písečné bouři jak krabička sirek na polní cestě) a s pískem v puse, uších a očích se na tom písku opíjeli, prali a milovali a dočista zneandrtánštěli, byl tam přijetý jeden mladý učitel ze Sydney a tak to bylo všechno vzato z jeho – našeho – pohledu. Už nevím, jak se ten film jmenoval.

Milane, tobě napíše Václav, bude hned vyřizovat pozvání, byla tady v roce 1986 mamka a jde to = zde lehce, pomaleji v ČSR. To, že bych chtěla přijet do ČSR, s tím jenom občas koketuju, určitě by to nestálo za to. Nemyslím, že by mě jako (předbíhám) občana odsuď zavřeli, ale stejně si myslím, že vás všechny postupně uvidím snad tady, snad v Rakousích.

Milane, já jsem si psala o kuchařku? To jsem ale byla blbá. Jestli jste neposlali, neposílejte!!! A Blanka, ať nic NESHÁNÍ, to slovo už zmizelo trochu z naší paměti. A ta naše případná návštěva ČSR ještě: dalo to tolik práce nám jít ven, že si s plánem návštěvy opravdu (prozatím?) jenom pohrávám, jako „zaskočit si“ a na noc domů do vlastní postele. Mívala jsem emigrantské sny, že jako teprve se snažím ven, vlaky, pasy, celníci, nemožnost vycestovat – budila jsem se dočista ulepená potem a viděla jsem tapetu naší americké ložnice. Už ty sny naštěstí nemám, návštěvu ČSR si radši živě představuju (u vás v obýváku jak vedeme řeči, u Ingid na zahradě, u našich na houpačce, určitě bysme vedli stejné pěkné řeči a pili víno při skutečné návštěvě, přijeďte postupně Vy všichni tady si s námi posedět na naší zahradě a v „obýváku“.

Milane, o stavbě domu ti napíše Víťa, mně osobně se ale spíše zdá, že plánuje (TAJNĚ) Vaše výlety s kanoí do divoké přírody a v případně setkání s Vráťou. Soudím podle časopisů Canoe, Outside, Wilderness etc. A přibývajícího vybavení. Takže podle mě budete stavět stan a ohniště, počkej na Vaška, co napíše. Vlastně – ať něco připíše. Říkal, že zítra ráno. My furt pryč pracujeme (Václav) a vaříme (já) a celkem nic se neděje podstatného, co by čeřilo více hladinu, děcka rostou a v zahradě Honzík dneska objevil první krokus, modrý. Dáváme do pořádku kola a těla, jaro už už vypukne. Prohlížím-li si fotky hor, ty mi tu teda chybí, v časopisech Outside, už máme domluvenou partu (já). Tady mě dost zaskočila opravdová divokost přírody, myslím vlky a hady, atd., budu si kvůli děckám muset koupit nějaké knížky o tom. Taky jsme jednou museli ven z moře kvůli jakýmsi rybám, co táhly odněkud někam. Ještě předloni jsem sama s děckama jela sáňkovat do New Hampshire na pustý kopec, kde jsem objevila zastrčenou (snad zapomenutou) ceduli POZOR VLCI! To měla Destiny dva roky, pravá pochoutka. Teď už se vytáhla a je hubená. Nemohli jsme vyjet, tak mě pak děcka vytlačovaly. No už tyhle skopičiny nedělám, ale cítím se ukrácená a pocit zodpovědnosti (za děcka a za sebe a Václava kvůli děckám) mě dělá bázlivou, je mi to nepříjemné a chtělo by se mi otřepat a nabrat do nosu vítr a vyzkoušet si sílu na nějakém dobrodružství – naposledy jsem byla takhle v Rakousku na Ötscheru, to už je hned pět let. Tam jsem si ale taky moc neužila, protože jsem lezla s jedním chlapíkem, co měl kecy tak nevhodné (o popostrčení ze svahu například) v prostředí daném, že jsem místy litovala, že jsem nešla radši sama. Řekla jsem mu o jeho blbosti, až jsme se vrátili, velice se divil, že jdu do hor s člověkem, kterému „plně prý nedůvěřuju“. To abysem chodila jenom s Václavem a s děckama – tady v Americe, nebo si pořídila pořádného hafana Bellu. Ahoj, jdu spát a dopíšu zítra s Václavem.

...

Milane, pozítří ti napíšu oficiální pozvání. Protože největší náklad je cesta, myslím si, že bys měl plánovat co nejdelší pobyt = od 1. července do 20. srpna. Tento rok ještě stavět nebudu. Nejdřív musím koupit levný dům (pod 150.000 USD) a potom začnu. Teď v létě chci vyrábět nábytek. Za pomoc ti dám přibližně 300 USD, aby taky Blanka měla něco za to, že bude v létě sama. Jestli si chceš koupit věci, zjisti si ceny v Tuzexu a cla pro porovnání – výhodnosti převozu či nákupu v ČS. Protože bude sezona, budu shánět relativně levnou letenku, tj. let bude pravděpodobně z Frankfurtu. Napiš mi, jestli můžeš koupit jízdenku do Frankfurtu za rozumnou cenu. Uč se anglicky, nejlépe z Moderní učebnice angličtiny pro hospodářskou praxi. Budu vyrábět psací stůl, různé skříňky. Jestli uvidíš dobré návrhy, zaznamenej je a přivez. Sežeň si knihy, případně vyzkoušej, vše o kanoistice. Máme kanoi a bydlíme 100 metrů od řeky. Za chvíli musím do práce, proto končím.

Václav

P.S. Balíky s knížkama jsem dostal. Dostali jste balík s kosmetikou k vánocům?