Americký sen (66)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O nezaměstnanosti, zavírání obchodů, válčení a cestě navzdory. Arlington, jaro 1991.

24. dubna. Ahoj Ingrid, děkuji za dopis – vlastně my všichni děkujeme za dopis. Dopisy se špatně píší, když se v novinách čte o nezaměstnanosti, zavírání obchodů a válkách. Měli jsme vlastně psát už z Oregonu, ale vidíš, že jsme zde. Stěhování vloni v létě utichlo zároveň s company, kde měl Václav nastoupit do práce.

Děcka, já, Václav, kocour, všichni jsme byli fyzicky i duševně připravení a celý zbytek 1990 do teď je čekání na léto. V červenci se přestěhuju já s děckama, Václav zůstane v Massachusetts. Budu fotit a až (jestli?!) se chytnu, Václav přijede za námi. Už dlouhou dobu jsem vydělávala peníze jen jako vedlejší činnost (vedle vaření, praní, atd.), doufám, že se mi hned podaří navázat přetrženou niť.

Ingrid, poslala jsem magazíny a jeden katalog, máš to? Stojí to za to posílat? Jsou už v ČSR lepší z Němec? Ještě vloni na jaře jsem si myslela, že se brzy podíváme do ČSR, ale teď to tak vůbec nevypadá aspoň dva roky, spíš tři. Musím jít zase dělat věci – je teplo (60 Fahrenheita), jdu (jedu na kole) do knihovny vrátit knížky, připíšu si resumé, přerovnám a upravím portfolio, případně doplním. Uvařím lunch – Honzík je doma s chřipkou. Děcka přijdou (Luisa + Destiny) ve 2:30 PM domů a pak už jenom dělám rychlé pohyby rukama, prádlo. Ještě musím odpovědět na jeden inzerát. Děcka chtějí v Oregonu koně, já se ho bojím, co mě shodil do hnoje a kousl do zadku, když mi bylo 18 let a myslela jsem si, že jezdit na koni je dobrý špás. Luisa, Honza i Destiny na koních jezdí, žádný je neshodil a nekousl. Já ani Václav na koních nejezdíme, jen hladíme kocoura.

Piš, Viki.

26. května. Ahoj Ingrid, doufám, že jste všichni živí a zdraví. My se budeme stěhovat 28. června do Oregonu, potáhneme za autem přívěs, na cestu máme 16 dnů. Václav se hned vrátí zpátky letadlem. Děckám končí škola 20. června. Honzík končí šestiletou základní školu, jde do junior high, Luisa do šesté třídy a Destiny do třetí. Napiš později, jestli máš čas dělat plastiky. Napíšu novou adresu hned jak ji budu mít, Václav taky. Dnes se nám líbila tato fotka v Boston Globe. Jim Hannon bude mít dobré pondělí v práci. Myslím, že Pam Berry taky.

Stále jsem balila knížky, všude jsou krabice. Zpočátku děcka pomáhala, už je to ale přestalo bavit. Do Oregonu se celkem těším, na fotkách to vypadalo slušně – celkem čisto a Václav říká, že je tomu tak i ve skutečnosti. Zajímalo by mě, jestli se v ČSR začali vyskytovat „lidé pouliční“, tuláci bez domova, z přesvědčení nebo ze zásady nebo shodou událostí nebo okolností a jestli jsou tolerovaní. Lidovou demokracii budu určitě odebírat v Oregonu.

Nefotím, fotky nedělám – stále vařím, nakupuju, peru. Téměř vůbec neuklízím (vypadá to tak). Návštěvy nezvu a na návštěvy nechodím. Dosti jsem se nechodila a mnoho času utratila, marnost nad marnost. Na televizi se nedívám, všechno jsem viděla, co ona měla. Čekám na nový vynález. Microwave mám, už ji aj prodám. Jídlo z ní smrdí pod můj nos a kdoví, jaké vlny mi je připravují. Vynález, co mě baví, je myčka nádobí. S myčkou nádobí se cítím jako OSVOBOZENÁ DOMÁCNOSTNÍ ŽENA, nebo jak. Myčku i do Oregonu taháme, na zádech ji ponesu.

Doufám, že budu moct dělat fotky. Nechám-li se zaměstnat, budu věčně chudá a stále pracovat. Budu-li se snažit sama, Václav bude muset zůstat v Massachusetts dýl, aby bylo co jíst a na doktory, byli-li by potřeba. Napiš, daří-li se ti prodávat (kdo krade pořád ty Picassy?). Napiš krátce, lepší – piš krátce a častěji. Doufám, že budu posílat pohledy z cesty. Budu asi řídit většinou. Nevím, jak budu vybírat zatáčky.

Honzík si spravil oči ze 3,5 na 1,5 cvičením podle pásku (cvičením očí). Václav zkouší stejnou metodu. V Oregonu chci najít místo, kde je klid a místo na dělání věcí a málo aut. Ingrid, piš. Jdu spát. Pořád mě bolí v krku, je jeden den vedro a pak zima celkem a zase absolutní sauna – parní. V Americe je mnoho lesbians a gay people. Myslím, že jim zde patří budoucnost. Mají sílu a čas se dát na politiku, taky peníze.

Čao, pozdravuj děcka. Doufám, že až odjedu z New England, až přestanu číst Boston Globe, pozvedne se můj spirit a bude se mi líp dělat. Taky budu moct mít vlastní hlavu.

Viki

P.S. Učíš se anglinu? Myslíš, že někdy budeš chtít přijet? Jana chce přijet, váhám, obávám se potíží, popř., atd. = teď ne. Napiš, přišly-li 2 balíčky. Kocour Dusty bude 16 dnů na cestách. Václav vyrábí velmi dobré věci.