Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Americký sen (69)

17. 03. 2017 5:39:27
Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Transamerikána. Beaverton, 18. srpen 1991.

Ahoj Ingrid, přeju všechno nejlepší k narozeninám – dej o sobě vědět aspoň lístkem. Jsem v Oregonu měsíc a dva dny bez Václava – pracuje v Massachusetts, posílám mu noviny a on si hledá práci zde, já také si hledám práci zde. Je mi bez Vaška celkem zle, docela jsme se sžili (oklepali si rožky), děckám chybí velice taky. Posílám tři fotky – stěhování bylo náročné na svaly.

Václav musel odletět 16. července, byt jsem měla od 25. července (stanovali jsme ve Washingtonu). S nejtěžšími kusy nám pomohl Václavův kamarád z Portlandu. V jeho sklepě stále ještě jsou lodě a dva těžké kusy – pracovní stůl a myčka nádobí. Václav bydlí na Clark Street, Winchester. Nemyslím, že měl čas ti napsat. V Oregonu bydlíme na Mueler Dr. v Beavertonu. Bydlíme ve druhém poschodí. Na balkón jsme si dali kytky, ale zahradu to nahradí jenom trošku (na Exeter už jsem za těch osm let měla divoké lilie sem a tam, lilie zahradní tam a sem, begónie, jiřiny, petrklíče, bledule – pořád něco). Bydlení je lepší – v létě chladno uvnitř a v zimě zde bude počítám tepleji. Což na Exeter bylo naopak – v horku vedro uvnitř, v zimě mráz uvnitř. Platíme zde 750 USD za měsíc, což je hodně na Oregon (v Massachusetts jsme platili 850 USD za dvě ložničky, zde jsou tři menší, kde jsou poskládaná děcka – já spím s Destiny).

Špatně si zvykám na nové okolí – nejsou zde žádné staré domy. Město Portland je celkem pěkné, centrum je velmi pěkné. Zdá se mi, že se tam žije klidněji než kdekoli ve městě větším, kde jsem byla – v Americe myslím. Myslím, že jsem ti psala, že kocour Dusty sem s námi dojel. Mnohokrát jsme si mysleli, že už nás a kočovného života má dost. On ale zase vždy přišel. Ráno jsme ho našli ospalého za matracema na přívěsu, spal tam na koberci s vůní domova.

Za deset dnů jsme dojeli do Portlandu, vyložili jsme věci u Terryho a jeli s kocourkem stanovat do Washingtonu (hledali jsme byt či dům – měli jsme na to čtyři dny – než Václav odjede – mně by nikdo nic nenajal samotné). Kocour teprve po vyložení známých věcí začal být nešťastný a přestal všemu rozumět, bydlení ve stanu se mu moc nelíbilo, všecko co znal, bylo pryč. Dva dny nepřišel „domů“ a po dlouhém volání a prošení ho Luisa našla, zanedbaného kožucha, asi ani nejedl, to bylo vidět. Po této krizi chodil k nám spát do stanu, byl tam vždy stočený do klubíčka. Zase se začal olizovat a česat.

Děcka se rozveselila trochu teprve dneska, já eště ne. Škola začíná 3. září, v úterý. Bude je rozvážet autobus. Jsem ráda, že já nemusím autem – je to daleko, auta jen fičí okolo. Honzík dneska napsal dopisy kamarádům do Massachusetts a udělal si rozvrh hodin. Má rád pořádek, změny ho narušují velice. Včera brečel, že zde Václav není „I need to talk with him, you know.“ Z okna vidím do lesa, není zde vedro jako v Massachusetts.

K Honzíkovi: Známka, že si zvyká a Luisa taky píše a Destiny je pořád ještě venku s novou kamarádkou. Byli jsme u moře zde 1x, ale na špatném místě. Z Portlandu je to asi 60 mílí. Cesta je mezi poli a lesy. Tři hory byly holé, s pařezy vysokými. Zrovna jako jehelníček. Což mi připomnělo, že musím našít ještě kalhoty do školy pro Hanu.

Prozatím se nám daří celkem dobře, tak tak. Václav hodně investuje do zlepšováků, budu muset zase do práce. Snad nějaký zlepšovák vyjde. Ráda bych měla malou farmu někde v klidu. Doufám, že pak přijedeš. To už budu stará bába. Budeš chvíli malovat a já fotit (?). Jenom trochu klidu, pro oči. A nic co se jenom musí udělat a sežere to skoro celý život. Čao, čao, čao!!! To mi bude asi 55 let, zlatý věk.

Viki

Autor: Bohdan Koverdynský | pátek 17.3.2017 5:39 | karma článku: 10.56 | přečteno: 283x

Další články blogera

Bohdan Koverdynský

Americký sen (72)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Loterijní podfukáři. Beaverton, říjen, listopad 1992.

24.3.2017 v 20:47 | Karma článku: 6.29 | Přečteno: 146 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (71)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Instrukce do Čech. Beaverton. Jaro/léto 1992.

22.3.2017 v 19:17 | Karma článku: 7.48 | Přečteno: 153 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (70)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Pionýři Západu. Portland, podzim/zima 1991.

19.3.2017 v 8:25 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 156 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Pavel Liprt

Dobruška a František Ladislav Věk nebo František Vladislav Hek

F. L. Věk či F. Vl. Hek, filmová a literární postava nebo skutečná historická osoba. Symbol Dobrušky nebo příslušnost k českému národu. Každý to vidí jinak, ale návštěvou tohoto proslulého místa v Orlickém podhůří nic nezkazíte.

25.3.2017 v 12:25 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 126 | Diskuse

Roman Enders

Léto za polárním kruhem

"Sever vyžaduje čestné, statečné a silné", říkávala moje babička. Nikdy na Severu nebyla, zato milovala severskou literaturu. Část dědových předků pocházela údajně z norského Trondheimu. Na to byla babička víc hrdá než děda sám...

25.3.2017 v 10:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Miloslava Cejpková

Co dělat, když jaro ještě není pořádné jaro

Opustit zimní chmury a naladit se radostně... moudra užitečná, ale jak to prakticky použít - sluníčka je málo a přátel, kteří by vám dodali energii, ještě méně. V zájmu utužení zdraví člověk zapátrá

25.3.2017 v 7:04 | Karma článku: 5.91 | Přečteno: 112 | Diskuse

Libor Čermák

Páťa a kolo Zláťa: U Svojsíkovy mohyly

Kluci na svých kolech pokračovali ještě kousek za osadu Maják. A tam je odbočka k onomu posvátnému místu, ke kterému nevedou žádné turistické značky. Přejeli můstek přes Kocábu a tam to přišlo.

25.3.2017 v 1:13 | Karma článku: 4.55 | Přečteno: 98 |

Aleš Presler

Exkluzivně jen pro blog Idnes: Nikdo na světě mě už nepřinutí, abych se tam znovu potopil!

Josef Mužík, známý hledač pokladů, se proslavil nejvíce tím, že žádný poklad nikdy nenalezl. Já se vypravil do míst, kde pátral i on, a cosi jsem našel.

24.3.2017 v 20:40 | Karma článku: 16.64 | Přečteno: 890 | Diskuse
Počet článků 72 Celková karma 10.30 Průměrná čtenost 324

Bezpečnostní analytik, amatérský historik a občasný publicista.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.