Americký sen (80)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Pravá americká střílečka a Wesoušovy vylomeniny. Vancouver, rok 1996.

7. května. Ahoj Ingrid a Franto, děkujeme za dopis z ledna a pohlednici k mým narozeninám. Výstřižek „ztratil práci, proto střílel“ je mně zajímavý. Pokud si vzpomínáte, ukázal jsem vám budovu, kde jsem pracoval. V listopadu loňského roku jsme se nastěhovali do nové budovy. 

Nová budova je na jižní straně města, kdybyste se dali z Náměstí pionýrů směrem k řece a na předposlední ulici před Willamette River zahnuli jeden blok doprava, dostali byste se k „One Main Place Building“, kde dnes pracuju. Kdybyste pokračovali v cestě ještě dva bloky, stáli byste před „KOIN tower“. Jak jste si určitě všimli, zde poštu a balíky doručuje státní společnost US Postal Service souběžně s mnoha soukromými společnostmi jako třeba Sloučená Balíková (United Parcels) nebo Silniční Balíkový Systém (Road Package System). Hrdina vašeho výstřižku pracoval pro Silniční Balíky. Jeho objížďka (americká verze obchůzky) zahrnovala KOIN tower. Nevím podrobnosti, ale pracovníci v KOIN ho neměli rádi a několikrát si na něj stěžovali jeho zaměstnavateli, až ho vyhodili. Což ho naštvalo a tak si naplnil pytel 9 mm pistolí, několika samopaly a jedním kalašnikovem. Vybaven, vydal se do KOIN tower zjistit, co proti němu měli. Prošel přes vrátnici v podzemní garáži, protože ho tam znali. Z mně neznámého důvodu se v garáži nepohodl s dalším doručitelem, který se tam zrovna nachomýtl, tak na něj vystřelil pistolí dvě rány než se mu zasekla patrona. Jenomže kouř z výstřelů spustil požární alarm, takže výtahy přestaly fungovat. Teď mohl jenom po schodech a ty vedly jenom do přízemí. V přízemí byly jenom kanceláře „Schwab – burzovní překupníci“, zatímco jeho původním cílem byly kanceláře v některém z vyšších pater. Bez výtahů ale mohl jenom ven, kde už na něj čekali. Všechny ulice okolo byly zablokované policejními auty – což jsem mohl pozorovat z mého okna. Další možnost – kterou nakonec využil – bylo vpadnout do některé z kanceláří u Schwaba. Vzal několik rukojmí v místnosti, do které bych viděl ze svého okna v práci nebýt zrcadlových skel. O půl sedmé, když jsem odjížděl z práce, byla ulice plná lidí a vše bylo „over“. Tož tak to chodí.

8. května. Změnil jsem Parkera na Mont Blanc. Obě jsou to vybrané plničky. Mont Blanc jsem koupil před deseti lety, kdy dolar koupil pytel marek. Parkera jsem našel ve vetešnictví za 2 USD. Važte si vašeho pošťáka, že nekrade. Bál jsem se, že někdo ukrade ta dlátka, protože jistě lidem vrtalo v hlavě, co může být v takovém malém a těžkém balíčku. Vzácnosti dozajista! Ta bílá tužka néni obyčejná tužka. Nápis „White House“ znamená, že ta tužka patří do Bílého Domu! V Bílém Domě mají malé papírnictví, kam si prezident chodí pro úřední potřeby. Můj zákazník – vedoucího technického střediska byl ve Washingtonu D.C. na tři týdny a odtuď mi přivezl onu pravou prezidentskou tužku. Tu krabičku na dlátka jsem neuměle slepil ze dřeva, které pochází z asi 300 – 400 let staré Douglas – jedle. Což zatím tady není zvláštní, ale takové dřevo mizí jako sníh. Dlátka sama mají rukojeti z Hinoki, dnes vzácné dřevo v Japonsku. Japonci vychvalují Hinoki do nebes. Používají ho řezbáři, dříve truhláři a tesaři – na ty se ale dnes nedostane.  Jako náhražku používají Port Orfort cedr – který roste okolo přístavu Orford v Oregonu. Výborné dřevo je taky z Aljašského cedru. Na našem pozemku roste většinou Douglas – fir, přeloženo Douglas – jedle, přesto, že strom není vůbec jedle. Místní botanik Douglas se před 100 lety spletl a jméno zůstalo. Mírnou nápravou je pomlčka spojující „jedle“ dohromady se jménem Douglas, aby jméno netvořilo Douglasovu jedli, ale Douglas – jedli. Máme tam také několik Hamlocks, taky původní americký strom, který neroste jinde, jenom na pacifickém severo – západě Spojených států. Pak tady máme vzhledné západní červené cedry. Rostou v pěkných pyramidách jako obrovské thuje. Jejich dřevo se používá na tužky.  Místní tužky mají typickou cedrovou vůni.

V létě určitě pošleme Vašíka na návštěvu. Loni nám to nevyšlo s penězi a dalšími věcmi, o kterých napíšu. V pátek jsem zaplatil zálohu na rám kola, aby měl Honza dopravní prostředek. Rám je použitý, ale vypadá jako zbrusu nový. Je to italský Masi 3V Volumetrica.

9. května. Stavba zatím není. Nejdřív musíme vyčistit Maple View Schweinerei. V 93. roce mi můj soused skácel stromy a odvezl kus kopce. Právník mi řekl, že mám smůlu, protože v soudní při s realitami pod 10.000 USD nemám nárok na soudní výlohy. Ty by byly nejméně 7.000. USD. Loni se mi Wes – špatný soused - jenom smál a vyváděl neplechy. Maple View má samosprávu, kde se Wes staral o cestu. Já jsem sekretář a pokladník. Za celou dobu jsme platili hrozně moc – asi 6.000 ročně za údržbu cesty. Což bylo 660 ročně za pozemek. Loni od října až prakticky do letošního dubna pořád pršelo. Byl to rekordní rok – měli jsme stoletou hladinu vody a množství srážek. Na mnoha místech, včetně Maple View, se sesula půda. U nás se sesula na třech místech cesta. Wes nechal rozbuldozerovat celou cestu; nadělal hroznou paseku. Jenomže 29. prosince Wes v plném dešti nechal vybuldozerovat obrovský příkop „na odvodnění“. 

A ten den se mi rozsvítilo. Poslední den daňového roku! Wesouš si nechal posílat účty na své jméno, aby si je odečetl jako svůj výdaj v daňovém přiznání. Mojí chybou bylo, že jsem účty převzal a zaplatil. V lednu jsem řekl Wesovi, že účty musí jít na samosprávu a taky jsem se zmínil o IRS (Internal Revenue Service) neboli berňáku. V ten den Wesouš zestárnul. Teď se ale musím postarat o spravení cesty, budu chodit po soudech atd. Na stavbu nebudu mít čas a peníze. Historie je trošku víc zamotaná několika menšími vykuky, ale to by bylo příliš moc psaní.

Zvu Milana na pomoc. Chtěl bych postavit stavební boudu 4x4 metry. První pokus jsem nedokončil, protože jsem ještě nevěděl, jak se dělají tesařské spoje a používal jsem nejhorší materiál – Alder – místní strom s flekatou „grošovanou“ kůrou, listy tvarem mezi třešní a břízou. Novou boudu bych postavil hned v místě nad ohništěm u velkého pařezu. Koupím si trámky 12x12 cm, spoje vyřežu doma s Milanovou pomocí a boudu pak sestavím na místě.

Václav