Americký sen (101)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Dědictví Pilgrimů a manažerů Amtraku. Vancouver, 30. listopadu 2003.

Ahoj rapotínští a děcka všecka a přátelé, konečně. Je neděle ráno a dočetla jsem dopis od B + J, denně odepisuju cestou do Maple View. To jest denně od Vašeho odjezdu si s vámi rozděluju myšlenky! Posílám fotky, které vyplní mezery v dopisování - všechny jsou s datem vyvolání, které je o tři dny později, než aktuální akce se konala, až na výjimky, jako tento poslední film, který mám v kameře dva týdny rozfocený.

Tento čtvrtek byl svátek díkůvzdání, který zavedli první usedlíci v Nové Anglii, kam jsme taktéž přilétli a nohou se dotkli půdy nové vlasti. Pilgrimové přežili díky originálním lidem, Indiánům, kteří jim dali úrodu a učili je, co se dá jíst zde v Nové Zemi a jak to pěstovat a když se neurodilo, celkem je Pilgrimy i živili. 

Václav, holky, Honza, Wenahchee a Macek bílý jsou doma ve Vancouveru, Destiny měla celý týden a dnes se zase stěhuje do Pullman. Bere si Wenahchee, má tam prašan a nordické lyžařské vybavení si odvezla v létě - první věc. Wenahchee bude zase šťastný, neboť zde většinou v zimě prší. 

Honza strávil dva týdny s Destiny v Pullman, zlepšil se mu tam zrak. Zde v tom přítmí deštivém stále o něco zakopává a shazuje nádobí z důvodu, že není hrnek tam, kde ho vidí, ale o kousek dále. Má teď asi 11 dioptrií, brýle mají 8. Luisa přijela ve 2:00 PM v den díkůvzdání ze Seattle na BMW motorce, jela tři hodiny, stála na třech nehodách automobilových a byla docela promrzlá. Nevím, jak se rozhodne jet zpátky - někdy ji v pondělí ráno vozím. Amtrak začíná ráno v 9:00 AM - první vlak - kterým's přijel - WAKE UP AMTRAK MANAGERS!

Zdravím a končím, neekonomicky před koncem stránky, jinak další rok uplyne, je 8:06 AM a fůra povinností čeká. Naučím se psát dopisy za řízení auta. 

Ahoj Viki