Americký sen (94)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Ubytování ve stanu a auta. Vancouver, 14. března 2001.

Ahoj Ingrid, Franto & spol.,  hrábnul jsem do svého vzorníku dopisních papírů. Volba padla na „zlatý, předený“. Né-tkaný. Pokud by se vám chtělo, letos v létě bychom mohli pohnout s několika pracemi v Maple View. Měl bych na mysli Tebe Ingrid, Frantu a hlavně pracovního robota Vaška. Tři letenky z Prahy, s rozumně přímým letem, to bych zvládl. Ubytování byste měli v Maple View – ve stanu! (No to je mi povedená rodina!) Nemám jej dokončený, ale pokračuju dosti dobře a vidím výsledek v dohledu. Stan má, už teď, zavedenou elektřinu, mám pro něj kamna. Brzo také koupím ledničku, až se oteplí. Stan bude mít dřevěnou podlahu, verandu. Je na dobrém, příjemném místě. Z cesty není vidět, vstup je z jihu otevřený slunci. Až stan dokončím, další v pořadí je přívod vody. Studnu máme, teď i se zabudovaným čerpadlem. Zbývá mi natažení elektrického kabelu ke studni. Je to 50 metrů. Vyrobím čtyři – pět sloupků, 3 metry vysokých, na ně nahoru natáhnu ocelové lanko a na ně zavěsím kábl.

Pokud se týká práce, nejvíc bych chtěl postavit pilu na stromy. Většinu materiálu mám. Pro pilu potřebuju dvanáctimetrovou dráhu, na pražcích, lože a rampu na nakulování kmenů. Jinak bych chtěl udělat vjezd do spodní části pozemku.

Destiny si koupila pickup od našeho souseda v Maple View – Jima B. Toyota stojí u nás ve vjezdu, protože D. ještě splácí a nemůže si dovolit pojištění. Dosáhli jsme konečně americký standard. Čtyři auta před domem, většina nepoužita. Honza nejezdí Buickem, protože nechce platit pojištění, stejně jako Destiny. Passat s 50.000 mílemi najetými za rok a Dodge, kterého jsem ještě nespravil.

Už mě nic nenapadá, nebo co bych napsal se nedá vypsat v krátkosti. Jako třeba moje zaměstnání a podobně.

Václav