Americký sen (61)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Američané z 24. srpna. Arlington, 2. září 1988.

Ahoj Ingrid, tak jsem se ve zdraví dočkala dopisu od tebe – taky od Blanky – včera. Tvůj dopis mě pěkně vzbudil, od Blanky zase nevím, jestli nebyla na mol, když ho psala. Po chvíli jsem se ani nesnažila radši dopis pochopit, bylo-li něco k pochopení. Prosím, neříkej jí to. Napíšu jí později prosté psaní o událostech v rodině naší za kopečkama vsazené, zpola usazené.

Měli jsme horké, velice horké léto, za které jsem se několikrát skoro zbláznila, 42 stupňů mi bušilo do hlavy a tropické vlhko mi nakroutilo vlasy do ruliček. V těchto tropech, po kruté zimě a studeném jaru, jsem se chtěla s dobrým úmyslem starat o rodinu a pracovat pro prosperitu sebe samé, ale zdálo se mi místy, že mi prasknou blány mozkové i plicní. Protelefonovala jsem 250 USD do studené tehdá Kanady, abych se ochladila poslechem, jak rána jsou studená a chodijó v tlustým svetru kromě poledne. Snad mi to pomohlo překonat náš hic, kdy jsem stála, dělala i seděla, i ve vaně, a čůrky potu se toulaly po všech, i nezáhybech těla. Takže jsem zas ostříhaná z polodlouhých vlasů na kluka, ne že by to byl můj styl.

Jsem ráda, že ses ozvala a jsi O.K. Jana Hájová psala, že chce přiject (k nám i k tobě), nevím, jak to ty cítíš, ale já se před Janulkou mou nerozplývám a nemám žádné iluze o našem přátelství převelikém, všechny pocity a činy mám založeny na šestileté zkušenosti. Janička musí být „hvězda“, nebo žalem umře.

Ale dost pomluv na papíře, mám hezké zprávy: máme dva gerbils, mongolské myši, které vypadají trochu jako klokani a byli přivezeni před devíti lety z Mongolska. Honzík je zde zdomácnil, Václav vyrobil přepychovou klec z cedrového dřeva a přítulní hlodavci užívají obývák po dvě hodiny denně, kdy se snaží rozkousat vše, co má pro nás nějakou cenu. Tvůj veliký a nadaný bratr jim suší seno, což mě s ním velice sblížilo, myslela jsem si, že není na králíky. Myši jsou přítulné a hravé, poznají-li, že jim nehrozí nebezpečí ztráty života. Bereme si je i do postele a hlídáme, aby moc neprokousaly péřové peřiny od babičky Márie, zatím hlídáme dobře. Myši jsou velice inteligentní a učí se rychle triks. Jsou zvědavé a riskují život, aby prozkoumaly novou situaci a musí se hlídat, když se hrnou očichat kocoura Toto.

Ingrid, poslala(-li) jsme lodí knížku, ne o mongolských myších. Může dojít v půlce listopadu, je pojištěná, protože mamince nic nedochází. Napiš pak, jestli je to tvůj styl, případně napiš, co chceš. Tentokrát jsem africkou kulturu nezahlídla, ač jsem s sebou měla tři zvídavé myši – naše dětičky. Stačily shodit labilní regál s knížkama pro budoucí sociální pracovníky a pracovnice v Harvard Coop, kde jsou ale móc hodní na zákazníky, tak se mi ještě omluvili, že nemají na ty tlusté knížky místo a jestli si ty nezbedné děti neublížily na zdraví.

Myši mongolské se jmenují Jumper (Džampr) a Blacky (Bléký), Jumper má Luisa a Honzík a zbytek Destiny, Blacky je Černý a je černý. Jumper je hnědý. Ingrid, piš, piš, dopisy si zakládáme.

Děti jdou osmého září do školy. Václav, bratr Tvůj milený, teď zařezává v práci, v sedm dorazí domů, od 12. září jde do nového zaměstnání. Ingrid, ráda bych tě viděla, jen co se nám (už NÁM) podaří někde přestěhovat, doufám, že přijedeš s rodinou na léto.

S pozdravem Viki a myši a rodina.

P.S. Není už vedro, ale je horko, piju pivo a dopis je pivový. Nelíbí-li se ti, pošlu nový. Ty piš, pivový či vínový, vše vítáno.

Počkej Ingrid na podzim, až ti jabka popadají, ať chceš kde chceš zadkem vrtneš, hrušky všecky povrtají, ale ty piš, jednou Ingrid, marmeládu udělej, na Američany z 24. srpna nezapomínej! Udělali jsme test na občany 24. srpna 1988.