Americký sen (70)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Pionýři Západu. Portland, podzim/zima 1991.

28. září. Ahoj Bohoušku, děkujeme Ti za dopis a velice ruský pohled. V Oregonu se nám líbí. Václav je ale ještě v Massachusetts, nemůže tady v Oregonu najít práci: posílá dopisy na inzeráty už třetím rokem. Problém je ten, že všechny práce nemají zdravotní pojištění, které si zde platí každý sám a nebo mu přispívá zaměstnavatel, nebo je nezaměstnaný a pak má Medicaid = to je karta, kde se dá jít k doktorům zadarmo. Ale snad přijede brzy. Až tady bude a bude mít práci, můžeš, Bohoušku přijet. Máme kočku Dusty, děcka velice chtějí psa a koně. Lidé mají koně v Oregonu hodně. Našla jsem si práci, můj první den onemocněla Destiny – přivezli mi ji ze školy domů. Takže jsem jela domů a uvidím v pondělí – snad budu pracovat na čtyři hodiny denně. V bytě máme krb, dnes jsme ho poprvé zapálili a voní to zde jako na tábořišti. Bohoušku, řekni mámě, ať napíše. Ahoj Viki. 

27. listopad. Ahoj Ingrid, každý den se chystám odepsat na tvůj dopis ze srpna a září (i října). Pracuju teď v laboratoři, která se jmenuje Colour Services, teď na skoro full time – od mezi osmou a devátou do mezi čtvrtou a pátou odpolední. Dopis píšu sedě u bazénu krytého a vedle bublající horké lázně, tři metry ode mě je sauna, palmy, dvě v rozích pohozené, krb za oknem vidím v klubu příjemně nasvětleném rozptýlenými světly, venku prší. Ráj na zemi? Možná, offspring plave, má štíhlá těla a ulízané mokré vlasy, pevné břišní svaly, žíly křečové se vidí málo, na starších mužích či ženách málokdy, na offspring asi nikdy? Dobře. Plavky jsem si neoblíkla, do vody se mi nechce. V bytě se nedá dělat skoro nic, podlaha je zřejmě z jedné desky (či dvou). Vše je v bytě úhledné, rychle to bylo vyrobeno, rychle se to rozpadá. Zvětšovák a negativy jsem ani nevybalila z krabic – čekám, co bude dál, kam se zase postěhuju. Vana bude zřejmě brzy téct, odlupuje se už těsnění na jedné straně u stěny.

Václav dneska volal, zrovna přiletěl a volal z Massachusetts z hotelu, protože se stěhuje z bytu do bytu. Jinak všecko asi víš. Václav byl ospalý, takže všecky moje otázky bude muset odpovědět zítra. Já sama nevím, jak toto dopadne – myslím, kde budeme usazeni. Toto léto se vše vyřeší – pro mě. Město Portland se mi líbí, domy jsou natřené a spravené, štukování je tam vidět hodně, zajímavé tvary, celkem čisto a lidi trochu hodnější – není zde strkanice jako na bostonské ulici. Nikdy jsem neviděla tolik odstínů zeleně na malých plochách (v metrech čtverečních). Nikdy jsem neviděla tolik zdravých stromů pohromadě. Taky jsem nikdy neviděla tolik pařezů – celé hory holé jako obrovské jehelníky, cesty jako niť z jehel (přišpendlené k povrchu všelijak klikatě, náhodně), vše toto v odstínech hnědé a béžové, s mechovým nádechem.

Ingrid,  už je tady hodně páry, je mi zde vedro. Lidí přibývá velice, jdu domů a dopíšu to snad ještě dnes či zítra.

4. prosinec. Ani jsem si nevšimla a je prosinec. V práci je teď rušno, chodila jsem domů v 6:15 PM, děcka zanedbaná, hlavně Destiny. Od zítra to zase nechám „se posrat“, práce neuteče, ale děcka vyrostou jako kůly v plotě, kytky nezalévané, stromy neprořezané, atd. Mluvila jsem už několikrát s Vaškem... Nové nic, no byl jsem tam, jo, fotil jsem, atd. Nevím nic, ale uvidím fotky, neboť Víťa přijede zřejmě na vánoce na návštěvu. Děcka si zatrhávají dny. Dášo, klobouk vybere Václav, říká, že pro každou tvář je jinačí klobouk. Výběr klobouku se tím pro mě velice zkomplikoval, nakresli, co mu sedne, Václav zřejmě nebude mít čas, ale nevím, jak vy jste se domluvili a možná klobouk máš?

Ingrid, co pořád máš s tou výškou, postavou atd. Postava a všecko tvoje okolí mi vždycky připadaly v souladu osobité a pěkné. Kočka Dusty není doma, je ZASE půl dvanácté. Převrací se mi noc a den, co pracuju na plný úvazek jako permoník ve tmě. Světlo mám až doma, když je venku tma. Laboratoř zpracovává printy severozápadních malířů a ilustrátorů – ne nejvýše hodnocených, kreslí a malují většinou divočinu, poezii, taky něco na téma pohledů z krabice, cos měla na bývalé půdě („letadlo jenom takové“ - tento mně utkvěl). Myslela jsem si, že budu mít čas printovat vlastní věci, ale ouvej, velice málo. Napiš dopis, krátký třeba, raději delší.

Viki

P.S.  Merry Christmas and Happy New Year from our family to yours. Pozdrav Děcka, Haničko, děkuju ti za pěkný pohled. Líbí se mi tvůj rukopis. Učíš se anglicky? Napiš něco o tom.