Americký sen (74)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Zemětřas, konec barevných služeb a spor drvoštěpů. Beaverton, jaro 1993.

Ahoj Bohoušku a Rapotínští,  minulý čtvrtek nám přijel – přiletěl – dopis o tvých cestách do Itálie. Slovinský celník si nemá co poroučet. Když se vás ptal, kolik máte peněz, nebo jakoukoli otázku, která se netýká platnosti vašich dokumentů, zeptejte se, proč se ptá. V případě potíží volejte na české zastupitelství v té zemi. České zastupitelství – ambasáda nebo konzulát – je v té zemi přesně pro takové situace: pomoci českým občanům vyřešit jejich potíže v cizí zemi. V případě, že se k vám celník chová neuctivě, řekněte, že chcete mluvit s jeho nadřízeným. Pak volejte konzulát. Číslo konzulátu si zjistěte před cestou.

V pátek ráno 5:35 jsme měli v Portlandu zemětřesení. V epicentru naměřili 5,7 Richterovy stupnice. Beaverton je asi 50 km od epicentra, z hlediska zemětřesení malá vzdálenost, u nás jsme mohli mít 5 Richtera. Ráno nás probudil hřmot, jako když žebřiňák naložený bednama vjede plnou rychlostí na kamenitou, rozbitou cestu. V bytě se všechno třáslo, jako by to obydlí někdo držel v rukách a pořádně, dost rychle, s ním třepal. Stěny se vlnily a předměty drncaly tam a zpět, ale nic nespadlo, protože pohyb neměl dopředné zrychlení. Za 20 vteřin byli s třepáním hotovi. Na rozdíl od Kalifornie, Oregon neměl mnoho zemětřesení. Tohle bylo rozhodně překvapení.

Na počátku března „Barevné Služby“ řekly Viki, že zatím nemusí chodit do práce, protože nemají zakázky, co nebylo divu, vzhledem ke způsobu, jak vlastníci ten podnik vedou. Zrovna když jsme všechny peníze, co jsme měli a co jsme si mohli vypůjčit, dali na koupi pozemku. Vše se v dobré obrátilo, protože Viki si našla lepší zaměstnání – což měla udělat dávno.

Každou sobotu jezdíme do Washingtonu, na pozemek, teď stavím kůlnu, která bude stavební boudou a skladištěm nářadí.

9. dubna.  Od památečního zemětřesení jsme měli ještě několik událostí. „Prez“ - Američan by s oblibou použil zkratku místo prezident – přijel do Portlandu vyslechnout obě strany sporu mezi drvoštěpy a přírodními chrániči. Oregon je jedno z mála míst na světě, kde stromy pamatují Přemysla Oráče, ale jen málo z nich přežilo Ronalda Reagana. V tej řeži o velký USD si drvoštěpové nakoupili obrovské stroje na obrovské stromy, které nařežou stromy mladší dvou století. Stromy ze soukromých pozemků jsou dávno pryč, takže zbylo jen pár v národních parcích. Jestli jim je Clinton nedá, drvoštěpové budou v rejži. Možná se budou muset dát na sázení a ožínání stromků. Konference probíhala na místním výstavišti – Portland je v tomto ohledu severozápadní verze Brna - což je asi 200 metrů od budovy, v níž mám kancelář. Celý den se v okolí promenádovaly postavy v tmavých brýlích a baloňácích. Po obloze přelétaly vojenské vrtulníky.

Minulou neděli jsem počítal daně a jak se dalo očekávat – protože je to nejnevhodnější čas dlužit daně – jsem spočítal, že dlužím 3.000 USD, zrovna teď po zaplacení běžných účtů a odložení peněz na jídlo mi nezbude ani 20.

Václav