Americký sen (116)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Nepřátel se nelekejte a Rosie the Riveter. Javorová Vyhlídka, jaro 2015.

31. března. Ahoj Ingrid a Franto,předevčírem jsme dostali váš dopis a nemohu začít odpověď jinak než vzpomínkou na Edsgera W. Dijkstru, člověka s téměř básnickou přesností jazyka a myšlenky. Mimo 1368 vědeckých článků, Edsger napsal knihu “The Discipline of Programming”. Přesně přeložen, titul knihy by byl v češtině “Kázeň programování”. Hrou osudu, programování prošlo proměnou z kázně roků 70tých a 80tých do oboru programování nynější doby. Obor znamená to stejné jako druhý význam slova “Discipline”, což je trest a násilí, hrubost.

Jsa cvičen v 70tých letech, v kázni programování, zasedl jsem k psaní bez reptání. Naopak, výběr papíru dopisu s nádechem do zelena, prozrazuje odhodlání. My japončíci si necháváme takový papír jenom na extra speciální práci.

Konec kecům. Přejděme přímo k pomluvám. V neděli přihrčela Destiny s Alexou, aby si vyzvedli “Labor Works”, výplatní kartu. Karta je na naší adrese, protože Destiny si nikdy nemůže být jistá, jestli její pobyt na stejné adrese potrvá k dalšímu týdnu. Zrovna teď se daří, D. svařuje lodě v loděnici, stejné loděnici, kde pracovala “Rosie the Riveter” za druhé světové války. 

Loděnice jede na plné pecky, tak jako za II. světové. Není divu teď, když už máme III. světovou. Občas Destiny zajede k řece, vezme člun a nachytá ryby. Bída, ne Chris, ji naučila rybařit. Auto, se kterým jezdí, běží na tři cylindry, rachotí. Tak jak se patří. Kovářova kobyla chodí bosa a automechanikovo auto jede na tři válce. Loděnice platí poměrně dobře, 20 USD za hodinu, 30 USD v přesčase. Alexa může do svého oblíbeného baletu a Destiny si koupila dobrou svářečku, se kterou se dá dělat TIG, MIG, elektrody. Chris se také snaží: dostal zápal slepého střeva, musel do nemocnice a tak přinesl domů nový dluh – 20.000 USD. Ten blbec se neumí starat ani o své zdraví.

Nakonec i Destiny je k ničemu. Nadělala tolik škody, kterou již nikdy nenapraví. Viki je úplně zničená, o penězích ani nehovořím.

1. května. Svařování netrvalo. Destiny ztratila práci krátce před dokončením této stránky začátkem dubna. Začátkem ledna byli vyhozeni z bytu. Žili na parkovišti v přívěsu. Také se rychle ukázalo, že je nemožné pro rodinku najmout byt. Destiny a Alexa, sami, nemají potíž. Nikdo ale, chytře, nedovolí Chrise v budově. Nakonec si našli místo v Camas, na maličkém stavebním pozemku, kde mohou parkovat přívěs za 300 USD měsíčně plus čištění pozemku. Samozřejmě nemají vodu ani elektřinu. Je to ale lepší, než na parkovišti, kde není dovoleno odpřáhnout přívěs, který je ve sklonu a parkovat se může jen do půlnoci. O půlnoci je třeba odjet na jiné parkoviště.

Destiny většinou spí. Ráno ji Alexa musí budit, aby ji, Alexu, Destiny odvezla do školy. Většinou přijdou pozdě, což se normálně netrpí. Tak jako když na baně klopaju, když něskoro přijdeš, farať ti nedajů. Alexa fárá. V pátek Viki vezme Alexu k Honzovi a Luise, kde Alexu krmí, perou a koupají. Až do neděle. Chris nemá žádné doklady, ty mu zabavily úřady pro neplacení výživného. Tedy nemůže řídit auto. Pracuje (načerno) asi 2 km od pozemku s přívěsem. Vzdálenost pro něho příliš daleká, než by chodil. Destiny ho musí převážet. Jednou (podle Alexy) měla vyzvednout Chrise v 5:00 PM, místo toho ale přijela až v 10:00 PM. Chrise ani nenapadlo použít končetiny v dolní části těla. 

V mém případě, já také nevydělám nic, jenom podíly. Ale už máme zákazníky a něco prodáváme. Jsem si jistý, že Naofocal  bude mít zisk již tohoto roku. Je zajímavé si povšimnout, jak to chodí mezi bohatci, pokud jde o příjmy. V normálním zaměstnání se z platu strhne asi 50% na daně, dávky a zdravotní pojištění. Ne tak pro bohatce. Já jsem placen v podílech třídy A tak, jak se to dělá u bohatců. Podle daňového pravidla 83(b) je možné předplatit daně z kapitálového zisku na základě současné ceny podílů. Já mám smlouvu na 200.000 podílů na 5 let. Současná cena podílu je 0.25 centu. Moje daň z podílu tedy byla 400 USD. Ale ani to jsem nemusel platit, společnost zaplatila tyto peníze za mě. Tato částka je tedy můj příjem a moje daň z tohoto příjmu byla 74 USD, to je vše. Je možné, že se podíly, které vlastním, zhodnotí na 20 milionů USD, ale nebudu muset platit ani halíř navíc. Takové zhodnocení nepřijde hned, počkám si nejméně pět let. Tak to jde s bohatci.

Práce není jednoduchá. Jsem zde jediný programátor. Pracuju ve všech prostředích, na které vám padne mysl. Linux, Windows, iPhone, Android, ceduláče (tablet computers), ARM, FREESCALE, C, C++, JAVA, MONO, Python, Javascript a pravděpodobně mnohem víc. Je toho tolik, že si nemůžu vzpomenout.

11. května. Destiny, Chris a Alexa mají přívěs na pozemku, který hlídají a připravují na stavbu. Musí ale také platit 300 USD měsíčně. Dobrou zprávou je, že Destiny má zase práci a také malé fušky se svou vlastní TIG svářečkou. Svařuje lépe než mnozí a už má také dostatek zkušenosti. Takže se uživí a uživí i Alexu. A také to nemehlo. 

Hlavním směrem v posledních měsících jsou naše právnické půtky. Situace je tak složitá, že není možné ji popsat několika slovy. Pokud se toho dožiju, vypíšu vše ve zvláštním dopise. Zatím jsem protivníky vždy “překabátil”, ale půtky jsou ostřejší v každé otočce. Jak se u nás říká: “You coudn't make this shit up”. Tedy: “To by vás v životě nenapadlo.” Máme mnoho protivníků, kteří jsou plně odhodláni nás 100 % odkráglovat, nejenom obrazně, ale i tělesně. Už se několikrát snažili, zatím dopadli vždy jako Habsburkové u Sudoměře. 

Už nemám kde psát, proto končím. S pozdravem “Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte”.

Václav